Období do konce II. světové války

Podle zvyklostí bývala při faře zřizována i škola. Když byl v roce 1785 dosavadní skalický filiální kostel přeměněn na kostel farní, došlo také ke zřízení školy ve Skalici. Tato triviální farní škola byla povinnou školou i pro děti z Janovic, protože obec Janovice byla přifařena ke Skalici. V Janovicích bylo tehdy celkem 84 školou povinných dětí.

V této době byly Janovice značně větší vesnicí než Skalice. V roce 1770 měly Janovice 966 obyvatel, kdežto obec Skalice jen 568. Z tohoto důvodu a také vzhledem ke špatnému spojení Janovic se Skalicí se Janovice domáhaly zřízení samostatné školy. Ovšem ke zřízení školy bylo již tehdy potřeba splnění jistých náležitostí. Především vhodná učebna a zajištění údržby a vydržování školy, načež souhlas a povolení nadřízené vrchnosti. Když prosbám janovických občanů nebylo vyhověno, otevřeli si ji sami, a to v najaté místnosti, která byla málo prostorná a temná. Stalo se tak v roce 1820. Podle školní kroniky byla škola oficiálně zřízena v roce 1830.

Až do výstavby školní budovy v roce 1844 bylo vyučováno po chalupách. Prvním učitelem byl pravděpodobně některý občan znalý čtení a psaní. Tuto funkci mohl také zastávat vojenský vysloužilec. Ale již v roce 1826 se uvádí jako učitel na janovické škole Filip Kula, syn skalického varhaníka a učitele, který začal vyučovat v šestnácti letech.

Na škole se vyučovalo jen triviu, tedy čtení, psaní a počtům. Po učiteli Filipu Kulovi působili na škole Jan Vlach, Jan Šedý, Kuběna a Dominik Hanzelka. V roce 1872 se škola stala dvojtřídní a k původní budově bylo přistaveno patro. Škola v Janovicích, stejně jako dalších 7 škol v okrese, náležela pod patronát náboženského fondu.

Dominika Hanzelku postupně vystřídali Pavel Jelen, učitel Dudek, Josef Javorek, a František Chudoba. Následuje období dosti nepříznivé, přitom velmi dlouhé. V letech 1879-1902, tedy 33 let, byl v Janovicích řídícím Josef Schweda. Přestože byl učitelem v obci národnostně naprosto jednolité, vystupoval jako fanatický germanizátor. Úřadoval výhradně německy, odmítal přijímat česky psané dokumenty a co horšího – vyučovací jazyk, češtinu, vůbec neovládal. Dokázal mluvit nanejvýš nářečím.

Zcela jiného ducha přinesl na školu Schwedův nástupce Josef Lehar, který se snažil napravit vše, co jeho předchůdce zanedbal. V Janovicích vyučoval až do své smrti v roce 1913. To už se mezitím instituce opět rozšířila, škola se stala trojtřídní. Po něm převzal správu školy až do roku 1929 Jan Horyl. Pak na jeho místo nastoupil Jindřich Červinka. Od roku 1931 byla již janovická škola šestitřídní a patřila tak mezi nejvýše organizované v okrese. Červinkovým nástupcem se roku 1934 stal Antonín Dřevjaný a byl nakonec posledním řídícím obecné (po 2. světové válce národní) školy v Janovicích, a to do roku 1953, kdy po reorganizaci školství vznikla i zde osmiletá škola.