Moje Cesta kolem světa za 240 minut
Dobrý den. Z akce Cesta kolem světa za 240 minut se hlásí Váš oblíbený janovický reportér Jirka Sluníčko!
Upoutaly mě, jako vždycky teď na jaře, kopečky kolem obce Janovice. V čekárně na autobusové zastávce byla pozvánka do školy, prý tam budou slavit Den Země. Tak jsem se poptal místních a zjistil, že v místní školičce je vstřícný a akceschopný pedagogický sbor, který chce za přispění největšího zapálence a zelené učitelky Monči dosáhnout na titul Ekoškola. A letos zkoušejí realizovat nápad inspirovaný Willy Foggem a projet se kolem Země za 240 minut přesně 22. dubna.
Ve čtvrtek ráno stojím tedy před školou a nevěřím vlastním očím. Všude děti s balíčky papíru a prázdnými PET lahvemi. Před celnicemi Žákovské rady jsou fronty a je vidět vzrušení a očekávání v očích těch menších a trocha skepse v očích velkých žáků. Ještě že jsem si ráno papír a PET lahve nachystal. Dostávám vstupní razítko a hurá za dalšími překvapeními.
Třídy mají otevřené dveře, zvou a čekají na skupinky, které jsou promíchány od první po devátou třídu.Koukám kolem sebe a doslova zírám. Dva kluci, Marek a Filip z osmičky
a jejich spolužačky Alča a Pája, páni a dámy, ti se krásně starají o své mladší spolužáky, dávají jim přednost, ujišťují se, že stačí tempu a budou se zapojovat.
Probíhám s ostatními k tělocvičně, kde je hlavní zahájení. Přivítání a přání pana ředitele to vše odstartuje. Dostáváme cestovní pasy, abychom cestu zdokumentovali, vymýšlíme si názvy skupinek, zkoumáme mapu, trasy a hádáme, co se za názvy v pasu skrývá. A pak nám 240 minut trvá cesta od Afriky a černoušků, přes Asii a její pověstné hůlky, přes malajský prales, vůni koření, cestujeme po dně oceánů a zachraňujeme Nema a velryby, doplouváme k Austrálii čeká nás setkání s klokanem a v Americe s grizzlym, vůně mleté kávy nás vítá v Brazílii, míříme i do Evropy a pak až k zemi věčného ledu, k severnímu pólu.
Víte co je ale nejlepší akce Dne? Stavění stanového obydlí venku před školou! Pomáhají nám s tím i asistenti David a Jirka z devítky.
Celou dobu mě udivuje, jak je tu čisto a myslel jsem si, že i paní uklízečky hrají s námi, ale na konci cesty mě čeká překvapení. No jo, děti krmí všemi papírky, zbytky obalů, krepovými papíry Odpadkožrkouta. A vyrábějí krásná a nápaditá přáníčka Zemi k jejímu svátku.
Určitě si přijďte do Janovic všechny přečíst, kouknout se na obrázky ekosystému mořského dna, jsou tam i popelnice na separovaný odpad pro rybičky, které vymyslel a nakreslil Saša, jsou tam krásné mořské panny od Jirky a Míši a hodně zlatých pokladů.
Jsem to ale popleta, já vlastně neřekl jak to dopadlo, kdo vyhrál?! No přeci všichni, kdo se s námi radovali, spolupracovali, pomáhali si, chovali se k sobě ohleduplně a celý den se na sebe usmívali. A získali kamarády, kterých se možná na začátku báli. Ale vážně, vyhrály OKURKY s kapitánem Michalem. A jak se olizovali nad dobrotkami, které jim pan ředitel
a paní učitelka Monča předávali. A mě nedali, hm, asi jsem se málo snažil.
V malajském pralese jsme četli krásná slova: Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo ho přichází porazit. Ani my neodmítejme nové možnosti a šance v rozvoji našich dětí, i když výsledky jsou často nejisté a mnohdy i trnité. Poučme se z chyb a nedostatků a pokračujme dál. Tenhle výlet za naší Zemí a jejím osudem bude příště ještě lepší.
Váš Jirka