Globální rozvojové vzdělávání
Počátkem měsíce října jsem byla pozvána brněnskou Společností pro FAIR-TRADE na seminář s názvem „Globální vzdělávání bez hranic – trénování trenérů“ do malebného horského rakouského městečka Reichenau. Bylo zde setkání 6 států – Rakouska, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Řecka a České republiky – jejichž cílem bylo diskutovat, sdílet zkušenosti, vyměňovat si materiály a strategie ke globálnímu vzdělávání z hlediska současného života lidí a jejich rostoucím nárokům. Setkání probíhalo na několika úrovních. Zastoupeny zde byly nevládní organizace, univerzity, multiplikátoři a učitelé. Já jsem presentovala poslední jmenovanou složku.
Na začátek bych měla vysvětlit, co je Globální rozvojové vzdělávání?
Je to celoživotní vzdělávací proces, který:
- přispívá k pochopení souvislostí mezi vlastním životem a životem lidí na celém světě,
- usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým, environmentálním a kulturním procesům, které ovlivňují životy lidí,
- rozvíjí dovednosti a podporuje hodnoty a postoje, které lidem umožňují aktivně se podílet na řešení lokálních i globálních problémů,
- směřuje k přijetí spoluzodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život podle svých představ.
Ráda bych nabídla jeden konkrétní případ pro představu. Tisková zpráva společnosti Fair Trade ze 7. 10. 2010 s názvem Prodej ananasů se u nás i v EU stále zvyšuje, sklízejí je nádeníci za otřesných pracovních podmínek.
Citace: Zaměstnanci ananasových plantáží často nedostávají ani základní mzdu, pod výhrůžkami se nesmějí organizovat v odborech, při práci s agrochemií nedostávají žádné ochranné pomůcky a jsou zneužíváni dalšími způsoby,“ popisuje Kateřina Havránková.
Důležité je upozornit na to, že tisíce lidí v rozvojovém světě si o důstojné práci, jak ji známe my, může nechat jen zdát. Tito lidé jsou ohroženi na zdraví, osobní nesvobodou, chudobou atd.
Stručně řečeno, globální vzdělávání umožňuje na konkrétních tématech představit příběhy lidí a oblastí na Zemi, jež jsou nějakým způsobem ovlivněny spotřebou zboží. Naše spotřeba, ač se odehrává na určitém místě uprostřed Evropy, má dalekosáhlé dopady na země velmi vzdálené.
Tyto věci by neměly být lhostejné žádnému z nás, a tak je na nás, na učitelích, jak toto téma presentovat ostatním, tedy našim žákům. Proto bychom měli najít cestu, jak tyto pravdy a skutečnosti sdělovat ostatním občanům a studentům.
Práce českého týmu byla velmi tvůrčí a nápaditá. Ráda bych vyzdvihla zejména presentaci Kritýny Hrubanové na téma Semináře pro učitele společnosti Fair Trade a presentaci Martiny Pavlíčkové na téma Globální sporné otázky pro učitele angličtiny.
Odnesli jsme si mnoho zajímavého. Nejvíce nás zaujalo velké množství aktivit, pracovní dílny, interaktivní přístup, výměna mezinárodních zkušeností, tipy na zajímavé zdroje, společenské večírky, kde jsme se seznamovali s kulturními zvyky a symboly jednotlivých zemí.
Pro český tým jsme se rozhodli ke konkrétním plánům, které bychom rádi uskutečnili v blízké době. Jeden z mnoha je implementace globálního vzdělávání do školních vzdělávacích programů na všech úrovních, usilovat o obeznámení na úrovních krajských regionálních týmů, vytvořit nový předmět na universitách, překládat webové stránky a materiály některých neziskových organizací a propojit občanské a globální vzděláváni.
Globální vzdělávání není agitace. Myslím si, že je to zajímavý a perspektivní obor odvíjející se ve skutečném čase, který řeší lidské globální sporné otázky provázaně a ne okrajově. Jeho základními metodami jsou dialog a kritické myšlení, na základě nichž se následně vytvářejí hodnoty a postoje. Témata jsou vztahována k životu a zkušenosti žáků, důraz je kladen na vědomou reflexi vlastních postojů a vnímání žáka. Role učitele se od pólu experta přesouvá k roli facilitátora, který vytváří otevřený prostor pro formulaci různých úhlů pohledu a názorů studentů, motivuje je nejen k hledání odpovědí, ale také ke kladení (si) otázek.
Neměli bychom býti lhostejní k věcem kolem nás a tvářit se, že nás se netýkají. Vždyť s nějakou podobou lidské lhostejnosti se setkáváme každý, jen záleží, jak jí každý z nás vnímá.
Celý proces by asi nejlépe přiblížila jedna buddhistická bajka o slonovi a šesti slepcích, kdy každý nahmatal jinou část slona, nevěděli, co uchopili a každý si myslel, že drží něco jiného a přitom všichni měli jedno společné. I my se každodenně utkáváme s tím, jak co nejlépe vést a vzdělávat naše žáky. Učitelé, rodiče i žáci usilujeme o nejlepší výsledek, jen každý vidíme za tím něco jiného. Myslím si, že globální vzdělávání by mohlo být vhodným pojítkem pro všechny aktéry výchovně vzdělávacího procesu.
Mgr. Monika Olšáková