ZŠ - Jeden svět 2016 - Hledání domova

11.05.2016 18:13

"Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba; ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky."  Výrok Matky Terezy, světově uznávané řeholnice a misionářky. Jinými slovy snad ani nelze započít naše krátké zamyšlení nad Filmovým festivalem Jeden svět, jehož součástí jsme se letos stali i my. Již několik let jako škola spolupracujeme s občanským sdružením Člověk v tísni a mimo jiné využíváme celou řadu jejich didaktických materiálů při výuce občanské výchovy, zeměpisu či dějepisu. Sdružení je orientováno především na humanitární oblast, ale také na sféru vzdělávání a seznamování s různorodými celosvětovými problémy. Jinak tomu není ani v případě filmového festivalu, který se v letošním roce konal už po osmnácté a který se tentokrát zaměřil nejen na tolik sledovanou problematiku uprchlictví, ale také na jinakost, tedy na rizikové formy chování, které se mohou projevovat i mezi dětmi - ponižování jedinců pro jejich tělesnou či psychickou odlišnost. Název letošního ročníku zněl "Hledání domova" a probíhal ve třiceti třech městech naší republiky. Navíc se jedná o festival mezinárodního charakteru.

"Smyslem festivalu se stala snaha jít pod povrch tématu a zaměřit svou pozornost na aspekty, na které se ve veřejné debatě zapomíná - na lidský rozměr ztráty domova, na pocity ztráty jistot, bezpečí, střechy nad hlavou, které se odehrávají po celém světě dnes a denně. Záměrem bylo přemýšlet o tom, co pro nás znamená domov, o jakou jeho část jsme ochotni se podělit a jakou si naopak hodláme uhájit sami pro sebe. Pro většinu z nás je domov samozřejmostí a pozornost mu věnujeme, až když o něj přicházíme." (Festivalové noviny Jeden svět, 4/2016, s. 1). Slova, jež vyřkla paní Kristýna Konczyna, hlavní koordinátorka projektu v rámci města Ostrava. Symbolem letošního ročníku se stala klíčenka postrádající to nejdůležitější - klíč.

Nabídku k zapojení se do projektu jsme využili pro celý druhý stupeň a vypravili se do Ostravy na projekci dokumentárních snímků, řízenou moderátory a prodchnutou diskuzí po zhlédnutí jednotlivých filmů. Každý z ročníků se zaměřil na odlišné téma. Žáci osmé třídy spatřili film Amal, devátý ročník se zaměřil na snímek Můj džihád, šestý a sedmý ročník pak pracovaly se snímky Dům plný snů, Nejsem z cukru a Rok bez rodičů. S nadhledem a odstupem byla dětem předložena kontroverzní témata, která jsou v rámci dnešní společnosti velmi diskutována. Před samotným festivalem prošli žáci v rámci výuky vstupní lekcí, která je měla na následnou projekci připravit. Věříme, že si každé z dětí mohlo uvědomit potřebu tříbit své názory, své chování i svůj vlastní postoj k problémům a událostem odehrávajícím se v okolním a jim samotným ne vzdáleném světě. Se společností Člověk v tísni budeme i nadále úzce spolupracovat. Připomeňme, že pod záštitou občanského sdružení jsou každoročně udělovány rovněž ceny Gratias Tibi, jejímž držitelem se stal před několika málo lety i náš žák Pavel Bína za svůj projekt týkající se problematiky palmového oleje. Více se o Filmovém festivalu Jeden svět a o práci občanského sdružení Člověk v tísni lze dovědět na jejich oficiálních internetových stránkách. My si dovolujeme připojit vstupní fotografii z přípravné lekce. Galerie dalších snímků se připravuje.

Cílem festivalu nebylo v žádném případě vnucovat dětem jakýkoliv názor či přesvědčení, ale naopak napomoci jim utříbit si přehled o médii tak často zkreslovaných společenských tématech. K problematice a důvodu výběru témat jsme požádali o vyjádření také samotné sdružení, které nám své stanovisko poskytlo. Proč zavírat oči před událostmi, které se odehrávají již ne ve vzdálené Africe, nýbrž v zemích nám velmi blízkých a nakonec i přímo u nás. Děti by měly být objektivně seznámovány se všemi sférami života, neboť se jedná o součást jejich vzdělávání a výchovy. Věkovou hranici u jednotlivých snímků jsme se snažili dodržet. Dovolíme si však podotknout, že byla jen doporučením a nikoliv striktně stanoveným limitem. Věříme, že celý projekt byl pro naše žáky přínosným.

Připravil Mgr. Lukáš Pitřík, metodik prevence